Viržinka je speciální druh doutníku. Její název zní sice exoticky, ale historicky se vyráběla právě na našem území. Na Slovensku se dokonce tradiční výroba udržela déle než sto let a skončila teprve nedávno. Své jméno tento typ doutníku získal na počest tabáku virginského, z jehož pečlivě vybraných listů se tyto 186 milimetrů dlouhé tyčinky vyrábělyí, a to buď ve světlé, nebo ve tmavé variantě. Rostlina se pěstuje především na Kubě a v Brazílii, do zbytku světa se pak na lodích její sušené listy začaly vyvážet už v 16. století. Viržinka však vzniká až ve století devatenáctém v Rakousku - Uhersku.

Jak vypadá?

Zmíněný výrobek se skládá z tabákových listů, jež se namotávají, případně kroutí, okolo žitného nebo pšeničného stébla, které se před zapálením vytáhne. Díky tomu uvnitř zůstávala dutina, která během potahu chladila dým, aby v ústech a v krku nepálil. Někteří lidé stéblo nahrazovali také husím brkem, obojí však mělo stejnou funkci. Jednotlivé kusy se pak většinou splétaly dohromady, aby se kvůli převážení nemusely dávat do krabiček. Jelikož se tyčinky kroutily do sebe navzájem v mokrém stavu a usychaly již jako copánky, velmi často zůstávaly zahnuté i během užívání.

Historické okénko

Tradice výroby unikátních trubiček, které se vyznačovaly dlouhým a tenkým tvarem, vznikla v Rakousku-Uhersku před 180 lety. Tehdy byly tyto doutníčky oblíbené na celém jeho území včetně českých zemí. Továrny tou dobou dokonce potřebovaly císařské povolení, aby se mohly pustit do jejich produkce. Na výrobu těchto návykových produktů totiž dohlížel stát. Povolení se podařilo získat například továrně Smolnik na Slovensku, která vyráběla zmíněné produkty až do loňského roku. Na našem území dříve získala oprávnění například města:

• Sedlec u Kutné Hory

• Kutná Hora

• Praha

• Karlovy Vary

• Česká Lípa

• České Budějovice

• Hodonín

První republika

Po zániku Rakouska-Uherska převzalo státní tabákové továrny v roce 1918 Československo. V dobových materiálech najdeme, že ještě o dvacet let později se u nás havanské speciality daly koupit po dvou korunách za kus. V katalogu je prodejci popisují jako velmi jemné doutníky s náustkovou slámkou. Kromě kubánského importu tuzemští obchodníci mívali v sortimentu i klasické viržinky, která inzerovali jako „specielní dlouhý doutník z výlučně virginské suroviny se slámkou“. Dalším typem byly polojemné menší doutníky se slámkou z Brazílie, který šlo zakoupit o poznání levněji. Za kus jste zaplatili 70 haléřů. Produkty od různých výrobců se lišily, ať už tvarem, původem surovin nebo počtem kusů v jednom balení.

Další typy viržinek

Postupem času se však výrobní postup měnil a továren ubývalo. Původní slámku či husí brk, které tvořily kostru pro namotání listů, nahradila plastová trubička a ve 20. století se objevily nové typy těchto doutníků. Naši předkové tedy před několika dekádami užívali kromě výše jmenovaných klasických, brazilských a havanských produktů i více specifické doutníky, které i tehdy představovaly záležitost pro znalce. Mezi ně patřily:

1. Curly - Měly nádech vanilky a zaplétaly se do copánků po třech.

2. Culebras - Byly vždy velmi tenké a měly zahnutý tvar, který jim zůstal i po zapálení.

3. Culebras Aromatic - Culebras s vůní vanilky.

4. Virginia - Rovná varianta vyráběná dle 140 let staré alpské receptury. Jejich středem procházela slámka zvaná Alikante a vyráběly se z listů keře typu Kentucky, které se sušily nad ohněm z hořícího ořechového dřeva.

Doba se změnila

Dnes už ale pokročila jiným směrem a lidí, kteří by si potrpěli na doutníky, ubývá. Výroba ve Smolniku před rokem skončila a tradiční postupy se neudržují ani v žádném z dalších měst na našem území, která kdysi mívala povolení. Z gentlemanského zvyku se tak pomalu stává hezká vzpomínka vonící érou kaváren a klobouků, ale viržinkům nelze upřít, že jejich tvar přežil více než 150 let historie, kam otiskly nesmazatelnou stopu.

Autor: Ema Kneiflová